Své třetí album \"Soundtrack ke konci světa\" připravovala kladenská kapela Zrní na svém soustřední na Vysočině, dle slov kapely v naprosté pohodě (což nelze neslyšet), za neustálého jamování, hraní si, přebírání materiálu a hledání toho nejlepšího. Zajímavé je, že deska vznikla vlastně jako vedlejší projekt při tvorbě hudby k tanečnímu představení \"Kolik váží Vaše touha?\", i když některé z písní jsou starší a sahají až někam do roku 2010. Ve výsledku pak z alba cítíte podzimní melancholii prosáklou praskajícím dřevem v kamnech, naději i patos, vše ale velmi dobře dávkované. Kapela zřejmě musela přetékat invencí a nápady a těsně před koncem světa se dostala do skvělé formy. Alespoň tak si jde vysvětlit výsledek. Kromě toho, že deska přináší jednu celistvou a semknutou náladu, povedlo se nahrát i řadu velkých a výrazných hitů. Ať už jde o úvodní apokalyptickou vizi \"Rychta\", písničku o zlovůli finančních institucí \"Pokraj\" nebo beatboxem přibarvenou dada halucinaci z hlubokého černého lesa \"Hýkal\". A pak je tu vlastně folková písnička \"Dva\" s překrásným vokálem Karolíny Kamberské, s hlubokou intimní atmosférou. Nádherný duet, kde se text potkává s formou a interpretací. Vymazlená a dokonale vybroušená písnička, která vás bez problémů vykolejí na hodně dlouho. A funguje i patetické a přirozeně naivní \"Líto\" nebo floydovsky vygradovaná \"Pozitivní\". \"Soundtrack ke konci světa\" je jednou z nejlepších desek, která u nás letos vyšla. Je to oslava muzikálnosti, je to nejdůležitější nahrávka pro Zrní. Když jej posloucháte, máte pocit, jako by muzikanti přišli a nasáli atmosféru podzimu, jeho melancholii, čistotu, pestrobarevnost, ale i mlhy nebo první mrazíky. A pak, s darem prvotřídních vypravěčů, s obrovskou hudební vynalézavostí, o něm jen podali své svědectví.